Nahazuješ udičku

Nahazuješ udičku
potápíš síť neuronů
do té mojí
zpřehazuješ vazby
posouváš je o 180 stupňů
myslíš na lepší zítřky
plné života
a smíchu
vyčkáváš potiše
abys nevyplašil rybu
co už je beztak
popletená sama sebou
spaluješ ji chladně
až na popel
co padá na dno
smíchá se
se zrnky písku
v tvé akvarijní sbírce

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s