Recenze – Fantastická zvířata a kde je najít

zdroj: http://georgekelley.org/fantastic-beasts-and-where-to-find-them/

Režie: David Yates
Scénář: J.K. Rowlingová
Hudba: James Newton Howard

Snímek Fantastická zvířata a kde je najít se odehrává na podzim roku 1926, což je cirka 70 let před samotnou potterovskou érou. Ve filmu se tedy s postavami Harryho, Rona nebo Hermiony nesetkáme.  Před uvedením filmu do kin jsem měla trochu obavy, jestli se Fantastická zvířata pouze nepokusí o navázání na úspěch předešlé kouzelnické série, jestli nebudou pouze jakousi parodií. A byla jsem velmi mile vyvedena z omylu.

Příběh sleduje britského kouzelníka Newta Scamandera, jež je autorem knihy o kouzelných tvorech, ze které se učil i sám Harry Potter. Newt cestuje do New Yorku se zvláštním kufříkem. Ten se hemží magickými zvířaty. Ale co se stane, když nedopatřením zvířata utečou?

Ovšem dějová linka tu není pouze jedna. Na jedné straně tu máme rodinnou komedii o uprchlých zvířatech a typickém nerdovi, který toho moc nenamluví, ale zato je profíkem ve svém oboru, na straně druhé je nám předkládáno drama několika posledních Harry Potterů. I tady se vyskytuje Voldemort své doby – černokněžník Grindewald, který se označuje za jednoho z nejnebezpečnějších vůbec.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je nelehké se s takovým údělem poprat, přesně to se tvůrcům povedlo, přesně to tady funguje. Jedna strana skvěle doplňuje druhou, ať už je to ve chvílích, kdy jsou přesně vymezené nebo kdy se prolínají.

Postava Newta je typickým příkladem podivína (v dobrém slova smyslu), který nemá žádné postranní úmysly, jde mu jen o dobro svých zvířat a výzkum. Ačkoliv je to na první pohled mrzimorský trouba, máme tu co do činění se silným kouzelníkem, a ještě silnější maminkou starající se o své zvířecí miláčky. Krásně ho podtrhují dvě další postavy – Porpentina Goldsteinová, bývalá bystrozorka, která i po propuštění ze služby stále pilně plní své povinnosti, a Jacob Kowalski, nečar (chcete-li mudla), který touží jenom po otevření své vlastní pekárny.

Po stránce hereckých výkonů není co vytknout – postavu Newta ztvárnil Eddie Redmayne opravdu fantasticky, získala si srdce nejednoho diváka. Dan Fogler se svou postavou Jacoba dostával děj do spousty komických situací. Za zmínku stojí určitě i Colin Farrel, kterému rozhodně není co vytknout. Jakožto i ostatním hercům, kteří se na filmu podíleli.

Co se hudby týče, těšili jsme se z typické, potterovské. Úžasná instrumentální hudba krásně podtrhující děj v napjatých, dramatických situacích, ale i jemná a kouzelná ve chvílích přesně takových. Dokonce se objevily i známé melodie z předešlé kouzelnické série. Zkrátka a dobře byla dořešena do detailů, i samotné názvy skladeb tomu napovídají (skladba s názvem Pie or Strudel, která hrála ve scéně s Kowalského cukrárnou).

Menší slabinou filmu byly efekty. V dnešní době je tolik možností, jak s digitálním světem pracovat, a je velká škoda, že právě na nich si nedali více záležet. A zároveň – někde se šetřilo, někde se pro kompenzaci přidalo až moc. Jako například v závěrečných bojových scénách, kdy už to prostě bylo moc. Ale co se samotných zvířat a bestií týče, ty nezklamaly. Každé mělo přesně daný charakter, který skvěle naplňovalo a k tomu vypadala opravdu skvěle, ať už vypadala roztomile či majestátně. U nich se grafikové opravdu vyřádili a výsledek stál za to.

Pokud máte rádi svět Harryho Pottera, potěší vás trochu jiný pohled na svět kouzelníků, který skvěle prohlubuje a porovnává již předešlé natočené filmy. Mnoho lidí se bálo, co od Zvířat čekat, možná i kvůli tomu, že samotná knížka je pouze učebnice o bestiích, kterou sepsal Newt, není zde žádný děj, o který by se čtenáři mohli ve filmu opřít. Což, si myslím, dělá toto dílo zajímavější. Objevují se zde drobné detaily, které příjemně podtrhují samotný příběh – například mudlům se v Americe říká nečarové nebo samotný postoj ke kouzlení. V Británii jsou kouzelníci sice v utajení, ale ne tak striktně jako v Americe, kde jen velmi malé procento registrovaných kouzelníků smí vlastnit hůlku.

Film tedy na prvotní obavy hodnotím velmi kladně. Až na pár nedostatků ohledně efektů se mi Fantastická zvířata velmi líbila. Vyzdvihla bych především příběh odehrávající se v polovině dvacátých let (jelikož 19. stol. – začátek 20. stol. je mým oblíbeným obdobím) a skvělý humor podobný marvellovkám, který zde byl krásně zakomponován. A nebojím se tvrdit, že nové, začínající dobrodružství stojí na stejné rovině jako původní Harry Potter.

Aiu~