Knihobranní – Den 7.

Kniha s nejošklivější obálkou

To byl pro výběr taky docela problém. Musím říct, že na typy vydání mám celkem štěstí a knihovničku mi žádné s extrémně ošklivou obálkou nehyzdí. Bylo proto těžké rozhodnou se, jakou knížku označím tímto “titulem”. Rozhodla jsem se pro Vyprávění za měsíce a deště od Uedy Akinariho. Jedná se o klasické dílo, soubor strašidelných příběhů vycházejících z japonské tradice. Obálkou jsem se nenechala odradit, což se mi vyplatilo. Japonské příběhy tohoto typu mám velmi ráda, když vycházejí z tradičních pověstí, ještě lépe. Pár slabších míst příběhy měly, ale to se v celkovém vzezření knihy a pocitu ze čtení ztratí. Příběhy jsou psány s “japonskou lehkostí”, smyslem pro poezii a láskou k tradicím.

Takže nesuď knihu podle obalu je oprávněné rčení =]

Aiu~

Knihobranní – Den 6.

Kniha, kterou nemůžu přečíst do konce

Jednoduchá odpověď: Příběh prince Genjiho. Dostala jsem dva díly k vánocům v době, kdy jsem byla pevně rozhodnutá o tom, že chci jít studovat na Masaryčku japonštinu. Ke zkouškám je povinnost znát historii Japonska a tohle byla jedna z mnoha knížek, které bych musela přečíst.

Hodně jsem se na ni těšila, ale nakonec mě to celkem zklamalo. Nebavilo mě to. Vůbec. Četlo se to hrozně špatně a prostě asi na ty pletichy u císařského dvora moc nejsem. Takže jsem nedočetla ani první díl a dvojka s trojkou mi tu zahnívají v knihovničce. Kdo ví, jestli je ještě někdy otevřu.

Knihobranní – Den 5.

Kniha, která mě opravdu rozplakala

Na to, že jsem docela cíťa a brečím kvůli každé blbosti, kupodivu u knížek tomu tak není. Rozplakalo mě jen velmi málo knížek, v poslední době jedna. Mluv. Příběh o Melindě, která nastupuje na novou střední jako vyvrhel. Kvůli tomu, že na závěrečný školní večírek zavolala policii. Nikoho samozřejmě nezajímá, co ji k tomu vedlo. Ze strany spolužáků se dočká jen přehlížení a lehčí šikany. Začíná se uzavírat do sebe, přestává chodit do školy, přestává mluvit…

Nenechte se zmást pěknou obálkou. Knížka byla sice, dle mého názoru, fain, ale psaná spíš pro mladší čtenářky (+- 13 let), celková výstavba příběhu spíš průměrná (ačkoliv se knížka dobře četla). Co se mi ale hodně líbilo, bylo vylíčení pocitů a myšlenkových pochodů hlavní postavy. Jako bych v některých chvílích viděla samu sebe. Knížka mě donutila vzpomínat na to, co se stalo jak mně, tak Melindě, vzpomínat na mlčení, bolest a především strach.

Takže i když Mluv hodnotím spíš průměrně, odnesla jsem si z toho dost na to, abych v průběhu četby mohla po nocích brečet ve vzpomínání a doufat, že to nikoho z mého okolí nepotká.

Knihobranní – Den 4.

Kniha, která mě svým koncem zvedla ze židle

Pro dnešek mám opravdu problém nějakou knížku vybrat díky tomu, že letošní knihobranní beru jenom z knížek, které mám doma. Což obnáší jenom skutečný zlomek knih, které jsem za celý život přečetla. Nad touto “otázkou” jsem přemýšlela opravdu dlouho a ještě delší dobu strávila civěním do knihovničky a přemýšlením nad všemi příběhy, které skýtá.

Nakonec jsem vybrala Aktivní kovy od Štěpána Kopřivy. Knížka má dva díly a vypráví příběh o vojínovi De Klerkovi, nejdokonalejším zabijákovi všech dob. Byl to robot přesně vycvičený armádou, ale co s tím, když se ho jeho dřívější zaměstnavatel zbaví? Uspěje jako prodavač nanuků a zároveň milující otec?

*spoiler* Chvíli to tak vypadalo. Do posledních několika desítek stran, kdy si načerno nechal náš vojín aktivovat bojové implantáty a ztratil veškerý cit, který si po celou dobu budoval jenom kvůli své adoptované dceři. Aby ji zachránil, vzdal se prakticky všeho, co měl a stal se z něj opět nevyléčitelný, voják-robot.

De Klerkovo dilema jsem sledovala se zaujetím – na jeho superschopnosti totiž trvalo až příliš dlouho. I když je pravda, že (téměř) zbrusu nový civilista před sebou měl nelehký úkol. Pokud se ale podíváme blíže na city, otázka typu”mám si nechat rozmašírovat dceru nebo nakopnout implantáty a přestat cítit úplně vše” je zodpovězena celkem rychle. Radši zachráním dceru a nějak se naučím žít s tím, že nemám city, než nemít dceru žádnou.

Nejspíš jsem byla čtenářem, který asi čekal jiné, šalamounské řešení, to ale nepřišlo. A kdo ví, jak by to s ním nakonec vypadalo. Takhle aspoň knížka měla nečekaný a velice vtipný závěr. Na svatbě své dcery De Klerk ještě před samotným obřadem zneškodnil první podezřelou kamuflovanou za stařenku, dalšího záškodníka při obřadu (maskoval se jako bodrý strýček) a po obřadu zabil jen pětiletého chlapečka (samozřejmě vycvičeného teroristu!)

Aiu~

 

Knihobranní – Den 3.

Kniha, kterou bych mohla číst stále dokola

O této knize jsem skoro nemusela přemýšlet, jelikož ji čtu dokola stále a pořád mě baví tak, jako první den, kdy jsem si ji rozbalila. Jde o Ústřičkovu smutnou smrt a jiné příběhy od Tima Burtona. Tady bych se ráda zastavila, jelikož Tim Burton je takovým mým hrdinou a životní inspirací. Přiznávám, že jeho nejnovější tvorba se skoro už ani z poloviny nemůže rovnat tomu, co tvořil dřív. Pomalu ale jistě se z jeho filmů vytrácí to známé “burtonovství”. I když mě to mrzí, pořád v něj jako ve svého hrdinu věřím.

A stejně tak věřím v jedinou knížku, kterou od něj mám. Je plná básniček přesně s tím “burtonovstvím”, které má mít, navíc doplněná o spousty krásných kreseb. Je mi jasné, že pokud si knížku a Burtonovy skicy vygooglíte, nemusí se vám líbit. Jeho tvorba není pro každého a ne všichni tam vidí to poselství, které jeho díla vnášejí třeba do mě =]

Ale pro mě je Ústřičkova smutná smrt neocenitelnou společnicí, která se dá číst kdykoliv a kdekoliv. A navíc je přečtená za půl hodinky =]

Aiu~

Knihobranní – Den 2.

Kniha, kterou absolutně nechápu

Ne, že bych ji nechápala absolutně, ale nepochopila jsem asi celkovou pointu ani zakončení knížky. Což je docela rip na to, že se mi dobře četla a i mě bavila. O čem je řeč? Přece o knížce Tracyho tygr!

Dostala jsem ji jednou na vánoce pro procvičení angličtiny. Byla jsem z ní nadšená, protože jsem do té doby nepřečetla v angličtině žádnou knížku a těšila jsem se, až se otestuji. Hned ten den jsem začala číst, ale na moje tehdejší (ne)znalosti angličtiny to bylo trošku těžší čtivo. Začala jsem tedy o trochu později znovu.

Opravdu mě to bavilo, příhody s tygrem, který byl vlastně černý panter nebo o Thomasově lásce Lauře. Nejvíc se mi asi líbily příhody z jeho práce u ochutnavačů kávy. Byla to taková příjemná práce, na kterou jiní čekali 21 let, ale Thomas takového postu chtěl dosáhnout za dva týdny.

Takže co na tom vlastně doteď nechápu? No, toho tygra. Ze začátku jsem si opravdu myslela, že si jej fyzicky odnesl ze ZOO, i v knížce bylo pár narážek na to, že je na ulici tygr vidět (když o tom tak teď přemýšlím, napadá mě pro označení “tygr” trochu jiná, perverznější věc =D). Což ale vlastně není pravda, protože samotný tygr je abstraktní věc (i podle posledních slov z knihy “…a tygr, jenž je láska…”)

Vážně nevím. Celkový dojem z knihy mám takový půl napůl. Četlo se to dobře, bavilo mě to, ale jaksi jsem to nepochopila. Řekla bych, že je to možná i tím, že jsem byla ještě na základce a i když jsem četla ráda (i mezi řádky) na tohle jsem prostě neměla kapacitu. Uvidíme do budoucna, knížku máme v seznamu povinné četby, tak se k ní možná vrátím a najdu si tam to, co jsem si měla najít už předtím.

Aiu~

Knihobranní – Den 1.

Jelikož začal březen a já se včera dostala domů z nemocnice, musím doplnit blogové resty. Březen je měsícem knihy a s tím bude souviset i celý měsíc tady na blogu. Každý druhý den zde najdete článek o nějaké mé knížce z knihovničky, můžeme začít? •^^•

Kniha, kterou nedám ani za milion

Dlouho jsem přemýšlela, kterou ze svých knížek mám vybrat. Nedám dopustit na Alenku, k srdci mi přirostl Asfalt nebo Ústřičkova smutná smrt, zároveň vlastním i starší kousky, které v sobě skrývají dlouhý příběh nebo ty, které se mnou cestovaly, aby mi krátily chvíle v autobuse.

Nakonec jsem vybrala stále nedokončený Destrukční deník. Fenomén je to celkem známý, ale pokud je zde někdo, kdo o knížce nemá ani zdání, chtělo by to aspoň stručnou anotaci. Jedná se o knížku plnou úkolů, jejichž jediným cílem je knížku do poslední stránečky zdevastovat.

15056730_610605895731395_3815998259751550976_n

Moc se mi líbilo věnování, které hlásá, že knížka je věnována všem perfekcionistům z celého světa. Jelikož se k nim řadím a knížka pro mě znamená věc svatou, dlouho jsem na Deník nesáhla. Až pak jsem čirou náhodou narazila na videa, ve kterých majitelé Deníků ukazovali, jak řádí po svém – a velmi kreativně.

Od té doby se můj deníček pomalu ale jistě zaplňuje. Tahala jsem ho na nejrůznější místa a prožil toho se mnou taky docela dost. Ničení na výletech, ve škole, místo učení. Ničení ve chvílích, kdy mi bylo nejhůř, ale on tu při mně stál a vábil mě svými stránkami, které potřebují zaplnit.

15101506_1678149229142749_3392794228470841344_n

Takže tak. Tuhle knížku bych nedala ani za milion, protože je v ní kus mě a ještě větší kus času, který jsem vypotřebovala na nějakou kreativní činnost, jež přináší štěstí =] Pokud jste na tom někdo podobně jako já, rozhodně si pro jeden deníček dojděte, uvidíte, že vás to chytne a nezůstanete u jednoho =]

15337281_2161794487379025_3039995564553928704_n

Aiu~