League of Legends komunitní sraz

V sobotu 15.7. jsem se zúčastnila tryhardího League of Legends komunitního srazu, kde jste kromě programu mohli narazit i na taková jména jako Herdyn, Mozilla, Germia nebo Ketrin. Jak to tak u mě bývá zvykem, nejela jsem sama a na akci zavítala v doprovodu Blackie. Zároveň jsem dlouho přemýšlela, jestli s sebou vzít cosplay adult Goth Annie, nebo si po delší době užít akci bez cosplaye. Nakonec jsem si ji vzala a jsem za to opravdu ráda.

Continue reading

Recenze – Fantastická zvířata a kde je najít

Režie: David Yates
Scénář: J.K. Rowlingová
Hudba: James Newton Howard

Snímek Fantastická zvířata a kde je najít se odehrává na podzim roku 1926, což je cirka 70 let před samotnou potterovskou érou. Ve filmu se tedy s postavami Harryho, Rona nebo Hermiony nesetkáme.  Před uvedením filmu do kin jsem měla trochu obavy, jestli se Fantastická zvířata pouze nepokusí o navázání na úspěch předešlé kouzelnické série, jestli nebudou pouze jakousi parodií. A byla jsem velmi mile vyvedena z omylu.

Continue reading

Recenze – Life is Strange

30. 1. 2015 – 20. 10. 2015 | Dontnod Entertainment (vývojář) | Square Enix, Feral Interactive (vydavatel) | PC, PS4, Xbox | adventura, telltale

Screenshot ze hry

Screenshot ze hry

Ve hře Life is Strange se dostáváme do kůže osmnáctileté Maxine Caulfield (dále jen Max), která studuje fotografii na prestižní univerzitě. Pokud si myslíte, že je to začátek tupého seriálu pro náctileté, nechte se vyvést z omylu.

Max se v ne příliš běžné situaci setkává se svou kamarádkou (kterou neviděla přes pět let) a je svědkem její vraždy. Ve sletu náhlých emocí zjistí, že je schopna vracet čas. Svou kamarádku Chloe zachrání ze spárů smrti a zaplétá se do něčeho mnohem většího. Do něčeho, co bude mít dopad na všechny ve městě Arcadia Bay.

Screenshot ze hry

Screenshot ze hry

Continue reading

Labyrint a ráj v srdci

Ano, můj odkaz vede k “učiteli národů” Janu Amosi Komenském, který v roce 1656 v polském Lešně přišel o svoje celoživotní dílo a jeho ztrátu nesl velmi těžce.  Podobnou kapitolu v životě prožije každý z nás. Každý něco něco ztratí, o něco přijde. Je to součást života a jen málo lidí se s tím dokáže úplně smířit. Na čemž vlastně není nic špatného, protože ani učitel národů se nikdy úplně nesmířil s tím, že mu jeho životní dílo lehlo v popel (a není se čemu divit).

Podobná situace nastala i u mě. Ne, že by mi něco shořelo nebo bych žila v 17. století a bylo mi 64 let, ale jak jsem již napsala, každý z nás někdy o něco přijde. Musí. Já přišla o svého nejlepšího kamaráda. Než budu pokračovat dál, ráda bych mu tímto věnovala tichou vzpomínku.

Spolu s ním jsem přišla i o svůj minulý blog. A protože všechno píšu hned do editoru a neukládám, přišla jsem i o celou práci za minulý rok. Jelikož jsem člověk, který si zakládá na vzpomínkách a rád uchovává to, co stvořil pět let zpátky, aby se následně podíval na svůj posun, dost mě to vzalo. Nechtěla jsem se s tím smířit a psaní chtěla nadobro opustit.

Ale jde to vůbec, když to ke mně tak nějak patří, když se psaní stalo mojí součástí?

Je pravda, že jsem nikdy nevedla extra úspěšný blog, pouze dvakrát se mi povedlo mít denní návštěvnost na 1500 lidech, ale svůj první blog jsem založila v roce 2008, což už je více jak osm let. Byly chvíle, kdy jsem se všeho chtěla vzdát, ale nějaká vnitřní síla (kterou většinu času postrádám) asi chtěla, abych se ke psaní vrátila.

Proto jsem tady.

Ačkoliv jsem se z rány, kterou mi utržilo ztracení všech článků, oklepávala dlouho, nakonec jsem tady. I Komenský měl svůj velký, úspěšný comeback.

Ztráta blogu s sebou však nenese jen to špatné – pomohlo mi to načerpat síly a hlavně nápady pro další psaní. Nemůžu teď z hlavy říct, jak často budou články přibývat, ale nápady zatím mám, tak snad nenastane žádná krize =] Jelikož jsme se ve škole dostali k recenzi, jeden z prvních článků bude určitě tohoto žánru (mimo to mě psaní recenzí baví a myslím si, že je to věc, která mi i docela jde). Navíc na březen, jakožto měsíc knihy, mám připravený třicetidenní program, tak uvidíme, jak se všechny plány povedou.

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji a vítám Vás zpět v mém království! Vypadá trošku jinak než to předešlé (což je způsobeno tím, že jsem chudá jak kostelní myš a nemám na zaplacení domény), ale přesto doufám, že se Vám tu bude líbit a budete se pravidelně vracet, protože bez Vás nic nemá smysl =]

Aiu~